Zarzuela není jen název jednoho ze tří sídel španělské královské rodiny (třetí je na Mallorce), ale také tradiční hudebně-dramatické dílo, zdejší obdoby operet, střídající mluvené slovo se zpěvem, které právě tady za Filipa IV., který dal palác v 17. století postavit, vzniklo. Můžeme – ale nemusíme – za to být vděční Pedru Calderónovi de la Barca, jenžto zde prvními představeními bavil královský dvůr.

Calderón, který slovo zarzuela použil poprvé v roce 1657 v díle El golfo de las sirenas (Záliv sirén), zemřel v roce 1681, a tak už dávno nemohl být u toho, když se jeho operetky staly díky romantickým formám o dvě století později velmi populárními. Dokonce tak populárními, že mají v Madridu dodnes své vlastní divadlo – Teatro de la Zarzuela. Leží v ulici Jovellanos, jen kousek od Banco de España. Na cestě od národní banky můžete minout jiné z mnoha madridských divadel, moderní Teatro Bellas Artes.

A zarzuela dala koneckonců název i tradičnímu španělskému jídlu, které ale rozhodně nebude vonět ani chutnat těm, kdo nemají rádi mořské plody. Jde totiž o jakýsi guláš z plodů moře, rybami počínaje a všelijakými potvorami typu mušlí, chobotnic nebo krevet konče. Připravuje se na olivovém oleji a v tomatové omáčce, i když má pochopitelně v závislosti na oblasti, kde vzniká, nejrůznější podoby. Podává se s tousty, do kterých se údajně krásně vpijí gulášové šťávy.