Jedním z patronů města (ale také zemědělců) je svatý Isidor z Madridu, zvaný také sv. Isidor Rolník (San Isidro Labrador; kolem 1070 až 15. května 1130). Svůj život zasvětil těžké práci na poli, byl oráčem u bohatého měšťana Jana Vergase, a proslul svou zbožností, poctivostí a dobrým srdcem. Kvůli modlitbám často zanedbával i svou práci, což se pochopitelně nelíbilo jeho pánovi. Když se jel jednou přesvědčit, co je pravdy na tom, že Isidor tráví příliš času na mších a při modlitbách, spatřil Isidora ve společnosti dvou andělů, kteří mu pomáhali orat.

Příhoda s anděly, které přiměl ke zorání pole, je jedním z důvodů, proč byl Isidor 12. března 1622 papežem Řehořem XV. svatořečen (kanonizační bulu podepsal ale až 9. června 1724 Benedikt III.). O dalším zázraku vypráví legenda vytrysknutí pramene vody po několikaměsíčním kopání studny v místě, které sužovalo velké sucho. A se studnou souvisí i třetí zázrak, jejž Isidor vykonal. Isidor rolník měl za ženu  Marii Toribiovou de la Cabeza, která byla později rovněž prohlášena za svatou. Měli spolu jediného syna, kterého Isidor modlitbami vzkřísil poté, co spadl do studny.

Když král Filip III. Španělský, který od svého otce zdědil nejrozsáhlejší území na světě, zahrnující i Portugalsko, při cestě do Lisabonu na začátku 17. století onemocněl a lékaři do jeho uzdravení nevkládali žádné naděje, byly k němu přeneseny Isidorovy ostatky a králi se zdraví vrátilo.

Dnes má svatý Isidor v Madridu nejen kapli, která byla postavena v 16. století na místě, kde světec žil a zemřel, ale vedle na náměstí Plaza de San Andrés ve čtvrti La Latina také muzeum, v jehož areálu najdete i studnu, jež byla svědkem jednoho z nejznámějších zázraků připisovaných Isidorovi. Areál vystavěný na místě renesančního paláce ve vlastnictví rodu Lujanesů je spolu s několika dalšími objekty, například kaplí San Antonio de la Florida a Temple de Debot, součástí městských muzeí a zahrnuje archeologické památky, stavební modely a tisky připomínající historii Madridu od pravěku.