Madrid naservíruje návštěvníkovi desítky pozoruhodných míst takřka během okamžiku. To nejpodstatnější se tady rozkládá na pouhých několika kilometrech čtverečních. Jelikož vám při první, druhé a možná i všech dalších procházkách půjde z toho všeho hlava kolem stejně jako mně, nabízím návod na jednoduché zorientování v tom, kde se jednotlivá lákadla města nacházejí.

Ideální pro okamžitý přehled je postavit se na roh ulic Gran Vía a Calle de Fuencarral, protože právě tudy probíhá hranice několika čtvrtí. Není divu, že zrovna těmito místy proudí během pátečních a sobotních nocí největší množství lidí. Odsud se prakticky během chvilky dostanete kamkoli, ať už směřujete za habsburskými památkami, na Sol, bohémskou čtvrť Las Huertas, nebo do některého z barů mladých čtvrtí Chueca a Malasaňa. Zorientujete se ale za chvíli, snad ještě dříve, než vás stačí davy lidí, které ve všedních dnech polevují jen mírně, unést s sebou.

Stojíte-li zády ke Calle de Fuencarral a po pravé a levé ruce se táhne majestátní Gran Vía, před vámi se rozkládá čtvrť Sol. Jejím přirozeným centrem je odnepaměti náměstí Puerta del Sol. Od něj vás dělí jen ulice Calle de la Montera, jedna z nejnevábnějších a nejdobrodružnějších ulic Madridu. Asi 300 metrů dlouhá ulice totiž poskytuje přehlídku toho nejlepšího, co může světu nabídnout svět madridských prostitutek: od vysokých podpatků přes krátké sukně až k velkým kruhovým náušnicím a líčení majícímu zakrýt identitu. Mám pocit, že v průběhu let zdejších prostitutek přibývá a můžu zodpovědně prohlásit, že některé z nich dělají svou profesi minimálně od dob, kdy jsem do Madridu začal jezdit.

Ženy ulice mají mnohdy opravdu svérázné způsoby, jak ulovit kunčofty. Rozhodně se nedá říct, že by jen tak tiše postávaly a stydlivě hleděly do země. Když už nekomunikují verbálně, snaží se navázat kontakt alespoň očima a gesty. Nezřídka ale potenciálního klienta napřímo osloví s nepokrytou nabídkou sexu, jako se to mně stalo několikrát. Vrcholem všeho byla dosud černoška Cynthia z Gambie, která to na mě vybalila za rohem na Gran Vía, a přestože jsem jí hned na začátku řekl, že „nechci lásku“, neváhala mi naznačovat (ba i předvádět), že její přednosti jsou obdivuhodné a schopnosti takřka zázračné.

Ale zpátky k orientaci v Madridu.

Stojíme na Gran Vía zády ke Calle de Fuencarral – Gran Vía se cestou vlevo po krátké chvíli změní na Calle de Alcalá, která pokračuje kolem Banco de Espaňa přes náměstí Plaza de Cibelés a Puerta de Alcalá kolem parku Retiro daleko na východ. Na Plaza de Cibelés se potkává s Paseo del Prado, která se tady mění na Paseo de Recoletos a vede dál na náměstí Plaza de Colón s Kolumbovou sochou na vysokém sloupu, kde přechází v Passeo de la Castellana. Vpravo končí Gran Vía na náměstí Plaza de Espaňa s velikým Cervantesovým sousoším. Za ním se rozprostírá egyptský Templo de Debod a kousek dál najdete dolní stanici lanovky do parku Casa de Campo.

Do šířky poněkud protáhlé čtvrti Sol, kam zamíří všichni, kdo si nechtějí nechat ujít směsici turistů a podniků a bizarností na ně zaměřených, jsou na západě (vpravo od Sol) sousedy čtvrť Austrias, nejstarší část Madridu, kde stojí nejen rozlehlý Palacio Réal, ale také Plaza Mayor a další trháky pro milovníky historie, a na východě (vlevo) Barrio de Las Letras a Paseo del Arte, části zasvěcené milovníkům umění. Právě zde se takřka natěsnány jedna ke druhé nalézají galerie Prado a další tři význačná madridská muzea, ale také čtvrť Las Huertas, kde se potkává duch klasické španělské literatury v podání Certvanteze, de Vegy a Calderona s novodobými bohémy a kde to díky nepopsatelnému a nepřenosnému geniu loci žije tak jako nikde jinde, a ještě kousek za touto uměleckou čtvrtí je nádraží Atocha.

Napravo od Austrias, tedy dále na západ, byste narazili na řeku Manzanares, která poskytuje útočiště těm, kdo si rádi zaběhají, jezdí na kole nebo se věnují některému z jiných moderních městských sportů. Ostatně spoustu dalších příležitostí dodá rozsáhlý park Casa de Campo, do kterého se dá dostat například lanovkou (Teleférico de Madrid) klenoucí se právě přes řeku Manzanares.

Oproti tomu za čtvrtí Austrias se rozkládá nevelká, ale svou atmosférou jedinečná čtvrť La Latina, patřící také k nejstarším částem Madridu a nabízející nespočet autentických hospůdek a proslulou také nedělním trhem El Rastro. Za Barrio de Las Letras přiléhá k Latině čtvrť Lavapiés, etnická směsice města, neboť právě sem se soustředí přistěhovalci z nejrůznějších koutů světa.

Calle de Fuencarral, obchodní třída plná módních butiků a noční tepna Madridu, tvoří hranici mezi pozoruhodnými čtvrtěmi obsazenými zejména mladými lidmi La Chueca (za zády vlevo neboli na východ) a Malasaňa (vpravo neboli na západ).

Další pozoruhodné čtvrti najdeme na sever odtud: rozlehlé Chamberí se dotýká moderní Salamancy s mnoha výstavními obchody především s módou v jedné z nejdelších madridských ulic Paseo de la Castellana, která začíná na náměstí Plaza de Colón jen kousek od Prada a táhne se podél ministerské lokality Nuevos Ministerios, kancelářského komplexu AZCA a stadionu Bernabéu (nehraje na něm nikdo menší než slavný Real Madrid) až ke čtyřem nejvyšším mrakodrapům Španělska Cuatro Torres.