Náměstí, které je v Madridu nejproslulejší, ač vůbec není historické (jeho mnohem dávnější předchůdce Plaza Mayor leží jen pár set metrů odsud směrem na jihozápad), nelze přehlédnout. Je tradičním místem setkávání místních i turistů. Lemuje ho velké množství nejrůznějších obchodů a obchůdků se surovinami a občerstvením a vévodí mu dvě kašny, u kterých si Madrileños dávají dostaveníčko.

I když je Puerta del Sol na první pohled novější a modernější než Plaza Mayor, i tudy kráčely dějiny: bylo jedním z důležitých míst lidového povstání proti Francouzům v květnu 1808.

Kromě kašen je na Puerta del Sol (Sluneční brána), která dostala jméno od někdejší brány městských hradeb směřované až do roku 1570 k východu slunce, jež zde stála, je na náměstí také socha medvěda opírajícího se o planiku a okusující její plody, kterého má město ve znaku.

Původní měšťanské domy padly v 19. století za oběť moderní přestavbě, jediná budova, která zbyla, je klasicistní Real Casa de Correos, dílo architekta Ventury Rodrígueze postavené po polovině 18. století za vlády Karla III. jako poštovní úřad. V roce 1931 byla z jejího balkonu vyhlášena druhá španělská republika a za vlády Francisca Franka tady sídlila nenáviděná politicko-sociální policejní brigáda. Dnes je sídlem regionální vlády.

Na chodníku proti budově je výchozí bod španělských cest, takzvaný Kilómetro Cero.