Barcelona je jako helmbrechtnice, dívka lehčích a působivějších mravů, která svá stehna rozevírá doširoka všem, kteří ji míjejí, mizíce do jejích útrob a zase ji opouštějíce, opojeni iluzí prožitého štěstí. Madrid je dobrosrdečný společník, který vám své kouzlo neukáže hned při první příležitosti, a za všech okolností zůstává gentlemanem, který zná svou cenu. Musíte ho pochopit, poznat a koneckonců uchopit po svém, k čemuž vám poskytne dostatek příležitostí. Teprve potom vám svá na první pohled nerozpoznatelná, těžko identifikovatelná a zdánlivě nepřitažlivá tajemství ukáže. A o to je jeho kouzlo podmanivější a dojem z něj intenzivnější.

Byl jsem v obou – v Barceloně, metropoli Katalánska, jehož obyvatelé se tu a tam ozývají s touhou po samostatnosti a nezávislosti na Španělsku, i v Madridu, které je politickým a správním centrem Španělského království. V Barceloně, která v roce 1992 hostila 25. letní olympijské hry, dokonce o několik let dříve než v Madridu. Pyšná katalánská princezna toho má turistům opravdu hodně co nabídnout – rušnou ulici La Rambla, promenádu ke Kolumbově památníku, věčně rozestavěnou, pompézní a do nebe se tyčící Sagradu Familii i dalších několik působivých staveb a urbanistických projektů architekta Antonia Gaudího. Ale hlavně moře, úžasnou životem a tajemnem zurčící slanou vodní plochu, která v kombinaci s písečnou pláží zve k návštěvě fantastického města, kde zažijete prakticky vše. Hotel, ve kterém jsme v Barceloně v roce 2009 bydleli, byl navíc neskutečně luxusní, co se snídaní týče (a o ty přece jde především!), za velmi přijatelné peníze. Přes to přese všechno mám mnohem raději Madrid.

Když se zeptáte jakéhokoli Čecha, který navštívil obě města, velmi pravděpodobně dá přednost Barceloně. Myslím, že je to právě kvůli kombinaci španělské (v tomto případě samozřejmě katalánské) otevřenosti a moři, které nám Čechům zkrátka chybí, a proto nás láká. Většina lidí, pokud směřuje do Španělska a nejde na některý z Baleárských nebo Kanárských ostrovů, ale navštíví nějaké město v kontinentálním Španělsku, po Madridu patrně ani nevzdechne a letí do Barcelony. A dokonce i Španělé často preferují Barcelonu před Madridem, protože je prostě baví víc a je zkrátka víc sexy. Jenže kdo do sebe nechá Madrid vstoupit, kdo se jím nechá nadchnout a postupně odhaluje jeho skryté krásy, patrně dříve nebo později pochopí, že Madrid, směsice španělské kultury, v níž se střetávají rysy všech regionů, je prostě víc okouzlující. Jsem o tom přesvědčen.